| Hrají: | Taťjána Medvecká, Patrik Děrgel, Igor Bareš, Jan Budař |
| Premiéra: | 12. září 2013 |
| Délka: | 206 minut |
| Žánr: | Drama |
Hrají: Patrik Děrgel, Taťjána Medvecká, Igor Bareš, Jan Budař, Ivan Trojan, Jaroslava Pokorná, Jenovéfa Boková, Martin Huba, Petr Stach, Tatiana Pauhofová, Vojtěch Kotek • Hudba: Antoni Komasa-Lazarkiewicz • Kamera: Martin Štrba • Architekt: Milan Býček • Střih: Pavel Hrdlička • Zvuk: Petr Čechák • Scénář: Štěpán Hulík
Třídílné drama, jehož scénář napsal Štěpán Hulík (1984), vypráví o následcích Palachovy oběti a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR. Jeho hlavní postavou je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová (Tatiana Pauhofová), která zastupovala Palachovu matku Libuši (Jaroslava Pokorná) a bratra Jiřího (Petr Stach) ve zdánlivě beznadějné soudní kauze. Důvodem žaloby blízkých mrtvého studenta bylo skandální nařčení od poslance Viléma Nového (Martin Huba). Ten Palachův čin zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni a zrůdném spiknutí, do něhož byl důvěřivý student údajně nevědomky vmanipulován.
Film připomíná i sebeupálení Jana Zajíce z února 1969, které ve stále ochromenější české společnosti vzbudilo mnohem vlažnější reakce než oběť Jana Palacha. Zobrazuje také dění mezi odbojnými studenty, kteří se snažili udržet poslední zbytky ideálů pražského jara a veřejně protestovali vůči jejich systematickému oklešťování. Poukazuje rovněž na kolaborantské aktivity příslušníků StB, kteří se Palachův odkaz rozhodli vymazat z národního povědomí a začali tvrdě trestat jakékoli projevy nesouhlasu s oficiálním trendem návratu do sovětského područí.
Drama Hořící keř je unikátní v mnoha ohledech. Rekonstruuje reálie z konce šedesátých let, což kladlo mimořádné nároky na řemeslnou stránku filmu. Úvodní sekvence Palachova sebeupálení, k němuž došlo v horní části Václavského náměstí, se natáčely ve Střešovické vozovně a byly dotvořeny pomocí triků ve studiu UPP. Autenticky zpracovaná kronika zobrazuje také další pražská a mimopražská prostředí (včetně skutečného domu Palachovy rodiny ve Všetatech), ale i dobové oblečení, televizní či lékařskou techniku a řadu jiných prvků tehdejší každodennosti. Film pracuje i s archivními dokumenty, mimo jiné se záběry masových shromáždění během Palachova pohřbu. Originál posmrtné masky, o jejímž vzniku vypráví jedna z klíčových sekvencí, pro natáčení poskytl její autor, známý český sochař Olbram Zoubek. Třídílný film se navíc opírá o přesvědčivé herecké výkony. Kromě výše uvedených představitelů hlavních rolí další klíčové postavy ztvárnili Ivan Trojan, Vojtěch Kotek, Ivana Uhlířová, Alois Švehlík, David Novotný, Igor Bareš, Miroslav Krobot a řada dalších špičkových českých i slovenských herců.
Drama vypráví o individuální statečnosti, ale i o lámání charakterů a následné mravní devastaci, s níž se česká společnost potýká i ve svobodných dobách. Zdůrazňuje roli jedinců, kteří riskují existence či dokonce obětují životy kvůli vlastnímu svědomí a zdánlivě nesplnitelným ideálům. Kronika s existenciálním přesahem, jejíž epilog připomíná masové protesty z ledna 1989 během tzv. Palachova týdne, je cenným svědectvím, přispívajícím k pochopení československých dějin během uplynulého půlstoletí. Prolíná se s nadčasovou výpovědí o zvrácenosti totalitních diktatur a nesamozřejmosti svobody.
Délka: 206 min
Rok výroby: 2013
Datum lokální premiéry: 12. září 2013
Země původu:
Hrají: Patrik Děrgel, Taťjána Medvecká, Igor Bareš, Jan Budař, Ivan Trojan, Jaroslava Pokorná, Jenovéfa Boková, Martin Huba, Petr Stach, Tatiana Pauhofová, Vojtěch Kotek • Hudba: Antoni Komasa-Lazarkiewicz • Kamera: Martin Štrba • Architekt: Milan Býček • Střih: Pavel Hrdlička • Zvuk: Petr Čechák • Scénář: Štěpán Hulík
Třídílné drama, jehož scénář napsal Štěpán Hulík (1984), vypráví o následcích Palachovy oběti a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR. Jeho hlavní postavou je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová (Tatiana Pauhofová), která zastupovala Palachovu matku Libuši (Jaroslava Pokorná) a bratra Jiřího (Petr Stach) ve zdánlivě beznadějné soudní kauze. Důvodem žaloby blízkých mrtvého studenta bylo skandální nařčení od poslance Viléma Nového (Martin Huba). Ten Palachův čin zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni a zrůdném spiknutí, do něhož byl důvěřivý student údajně nevědomky vmanipulován.
Film připomíná i sebeupálení Jana Zajíce z února 1969, které ve stále ochromenější české společnosti vzbudilo mnohem vlažnější reakce než oběť Jana Palacha. Zobrazuje také dění mezi odbojnými studenty, kteří se snažili udržet poslední zbytky ideálů pražského jara a veřejně protestovali vůči jejich systematickému oklešťování. Poukazuje rovněž na kolaborantské aktivity příslušníků StB, kteří se Palachův odkaz rozhodli vymazat z národního povědomí a začali tvrdě trestat jakékoli projevy nesouhlasu s oficiálním trendem návratu do sovětského područí.
Drama Hořící keř je unikátní v mnoha ohledech. Rekonstruuje reálie z konce šedesátých let, což kladlo mimořádné nároky na řemeslnou stránku filmu. Úvodní sekvence Palachova sebeupálení, k němuž došlo v horní části Václavského náměstí, se natáčely ve Střešovické vozovně a byly dotvořeny pomocí triků ve studiu UPP. Autenticky zpracovaná kronika zobrazuje také další pražská a mimopražská prostředí (včetně skutečného domu Palachovy rodiny ve Všetatech), ale i dobové oblečení, televizní či lékařskou techniku a řadu jiných prvků tehdejší každodennosti. Film pracuje i s archivními dokumenty, mimo jiné se záběry masových shromáždění během Palachova pohřbu. Originál posmrtné masky, o jejímž vzniku vypráví jedna z klíčových sekvencí, pro natáčení poskytl její autor, známý český sochař Olbram Zoubek. Třídílný film se navíc opírá o přesvědčivé herecké výkony. Kromě výše uvedených představitelů hlavních rolí další klíčové postavy ztvárnili Ivan Trojan, Vojtěch Kotek, Ivana Uhlířová, Alois Švehlík, David Novotný, Igor Bareš, Miroslav Krobot a řada dalších špičkových českých i slovenských herců.
Drama vypráví o individuální statečnosti, ale i o lámání charakterů a následné mravní devastaci, s níž se česká společnost potýká i ve svobodných dobách. Zdůrazňuje roli jedinců, kteří riskují existence či dokonce obětují životy kvůli vlastnímu svědomí a zdánlivě nesplnitelným ideálům. Kronika s existenciálním přesahem, jejíž epilog připomíná masové protesty z ledna 1989 během tzv. Palachova týdne, je cenným svědectvím, přispívajícím k pochopení československých dějin během uplynulého půlstoletí. Prolíná se s nadčasovou výpovědí o zvrácenosti totalitních diktatur a nesamozřejmosti svobody.
Rok výroby: 2013
Datum lokální premiéry: 12. září 2013
Země původu:
